Den 5

Pole ne ......

Mým cílem bylo doletět , pokud možno s co nejlepším výsledkem a hlavně neustlat si zase někde na poli. Na trati jsem nenašel nějaké větší záludnosti , snad jen nižší základny dávají tušit , že se bude víc točit. Jdu na "grid" a po chvilce přicházím na řadu a jdem nahoru. Po vypnutí někde nad Nitrou se cpu pod kumul a točím slušných 2,5m/s. Občas i přes , ale vcelku silný jižní vítr mně ze stoupání občas vyhodí. 

Do pátého dne jsem šel už bez nějakých nadějí na nějaké dobré celkové umístění. Takže by se dalo říct , že poletím bez stresu a nervů.... Průběh tomu ale neodpovídal. 

Základna není zase až tak nízko a 1700m je dost. Opět se poflakuju po sektoru a čekám na otevření pásky. Pokukuju ve směru trati a nějaké kumuly tam jsou , takže by se dalo odejít prakticky hned. Prolítávám kolem mraku kde je vcelku plno. Asi pět nebo šest borců točí těsně pod základnou. Občas se mi zdá , že se spíš jen snaží jeden druhému vyhnout.....

Otevírá se páska a já ještě jednou kontroluji oblohu ve směru , který jsem si zvolil. Dotáčím na 1650m , víc mně nepustí základna a krátkým rozjezdem jdu do pásky. Start vcelku vyšel a nasazuji cestovní rychlost 150km/h. Nemá cenu tlačit jak šílený. Mám před sebou pár kumulů , které jen prohopsávám. Pod jedním točí LFM a když pokračuju dále , tak ho později vidím cedle sebe. Blížíme se ke skupince kumulů , které tam "visí" už nějakou dobu a zdá se že pomalu končí. Nicméně úplně ten poslední se jeví slušně a tak prolítávám skoro rozpady a jdu až pod něj. LFM jde se mnou a přicházíme společně do pěkného stoupání a navíc máme ustředěno od smečky , která tam už je. Postupně přilétají další a další borci a začíná být dost těsno. Nedotáčím až do "stropu" a odcházím dříve , neboť mi začíná kolem uší nějak moc "šustit" někdo koho nevidím a to není dobré. 

Tak tedy fičím dále a uhýbám lehce proti větru. LFM zůstává na kurzu. Mám v plánu proskočit dva kumuly , které mám před sebou jenže ty potvory se rozpadají než k nim doletím. Srovnávám tedy na otočný bod a letím k mraku , který už je jen kousek před otočákem. Opět se setkávám s LFM a kousek za ním na mé výšce K88. Mám neblahé tušení , že právě on mi "šustil" kolem kabiny. Pod mrakem je opět nával , TBC nejvýše pak MSE a další... Točí pravou proti větru , takže se taky dáme na pravé ucho. Jenže K88 se na mně začíná tlačit a já mám pocit , že mně chce sestřelit. Takže rychlý pohled na trať po otočáku a pouze tahám pod kumulem a mizím dále..... No asi jsem udělal dobře , protože LFM hlásí , že K88 si točí levou jakoby se nechumelilo. Bylo vždy dobrým zvykem a pravidla to potvrzují , že směr kroužení určuje první kluzák ve stoupání..... 

Jenže právě proto se po otočení dostávám už dost nízko a já začínám mít problém. To co jsem měl v plánu bere za své ihned po OB , protože mraky se začínají rozpadat. Nezbývá mi , než uhnout od kurzu o třicet stupňů a mířím pod kumul , který se zdá být zatím aktivní. Tak snad vydrží. Letím a doufám a najednou to kolem začíná "žít" . Země dýchla a já začínám hledat kde je střed. No bohužel to žádná sláva není a stoupání 1,8m/s mně neuspokojuje. Zvlášť po té , co LFM hlásil v tom stoupání před OB 3m. Přitáčím jen asi 200m a jdu vcelku otráven dál. Co dál? Po kurzu díra , pár mraků je ještě více proti větru a tak nezbývá než se odtáhnout ještě více od "čáry". Rozhlížím se kolem sebe , kochám se krajinou , výška ubývá..... Prostě paráda. Najednou se mi v zorném poli objevila chmurka , kterou jsem před tím neviděl a chvilku ji pozoruju , jestli to není rozpad. Vypadá že né , a tak se zase lehce stáčím po větru a mažu co to dá (140km/h) pod ní. Když už mám kumul na dosah , objevuje se za ním ještě jeden a je zdravější takže volba je jasná. Opět vysoko nahoře TBC a já se přidávám k dalším borcům. Pěkné stoupání mně zvedá na 1750m... Mezitím doletěl na mé úrovni i LFM a já tedy moc neztratil. Po něm přichází i můj "oblíbenec" K88 a je už pode mnou což je dobré.......

Takže jdem dál a ještě přitáčím pod jedním či dvěma mraky , abych si držel "beznervovou" výšku. Jenže před druhým OB se dělá příšerná díra. Další mraky hooooodně daleko. Takže buď opět ohnout proti větru , nebo to risknout , zvolnit a zkoušet trefit čistou. Zvolil jsem druhou variantu a tak pozvolna kloužu k otočáku. V 1000m jsem už nervózní , v 850m mně chytá záchvat paniky a v 700m se celý "spotěný" chytám pod TBC , který taky zápasí se stoupáním nevalné kvality. Naštěstí s přibývající výškou stoupání sílí a tak se dostáváme na 1650m což je strop a můžem klidněji dýchat. 


Před druhým OB a i po něm to je boj o každý solidní kumul , kterých je ovšem jako šafránu a tak vlastně musím točit takřka pod každým. Vytočím 1650m a než doletím k dalšímu mraku tak mám 1100m. A furt dokola. Dostávám se do míst kde jsou široko daleko jen rozpady a já přemýšlím co dál. V dálce vidím solidní mraky , jenže než k nim doletím tak se rozpadnou. Nicméně tím směrem letím. Koukám se na zem a mou pozornost upoutal tmavější odstín lesa než jinde. Je to stín? A nad ním nic? No stín to je , je jen otázkou z čeho. Žádný mrak nevidím , ale už kdysi jsem si všiml , že dříve než se objeví chmurka tak na zemi už je stín. Tak to prubnem no. Mířím nad onen stín a hle potvora! Naskočila chmurka..... Dotáčím co to jde a uklidněn fičím k třetímu OB. To bych ale nebyl já , kdybych si nezadělal na problém. Nedokázal jsem, se rozhodnout kudy tudy a než jsem tak učinil bylo už pozdě letět tam kde by to bylo výhodnější. Tím pádem jsem opět musel letět ne tam kam jsem chtěl , ale tam kam jsem už byl donucen letět okolnostmi , zvláště pak mraky. Takž jsem dostal opět na nějakých 850m a mrak , který jsem chtěl točit mi samosebou utekl za hranu 

Jenže co teď? Do háje , do pole neee! Kopíruju hranu , ale jestliže nechci letět až k Zoboru tak musím na druhou stranu. Nedá se nic dělat , hop do závětří..... To je pole jak vyšité. Na konci svahu se už pomalu dívám kde si zase ustelu , protože je mi jasné , že pod mrak do roviny nedoletím. V 650m to začalo kolem žít a já opatrně začal točil na pravé ucho.... Boha jen ať to zase nezmizí. Naštěstí nezmizelo a tak jsem vytočil prakticky za země až do 1650m. Stále mi však chyběl na dokluz nějaký ten metr. Letím k poslednímu OB , míjím mrak a koukám , že je pod ním rušno. Chybí mi na dokluz cca 100m a těsně před OB nalítnu stoupání 2,8m/s a já teda dotáčím poslední metry. Po otočení mi stačí už jen poskakovat od mraku k mraku a lehce tahat. Výška je dobrá a já můžu zrychlovat. 

Kolem Zoboru už si to hasím přes 180km/h a vím , že tentokrát doletím. Přilétám jako čtvrtý domů , ale rychlý pohled na výsledky mně ujistil o tom , že budu klesat v tabulce. Konečné 13 místo v tomto dni je sice lepší než pole , ale spokojen nejsem. Asi to bude tím článkem mezi sedačkou a kniplem. Málo lítám v poslední době , takže bez tréninku nemůžou být výsledky. Čekají nás ještě dva soutěžní dny a já budu rád , když se vejdu do první dvacítky.. Přesto se budu těšit na setkání s váma příště.....Letu zdar!