Kolo štěstí

Poslední den naší soutěže se podíváme do Hradce Králové , pak na skok do Polska a zpátky přes Zábřeh do Šumperka. Suma sumárum 236km. Za zmínku stojí dvě zóny na prvním rameni , ale pokud bude dost výšky tak to bude v klidu. 

Chystám si kafe , do éra liju vodu a připojuju se na server. Čekám v řadě na vlečnou a kukam na oblohu kde toho moc není. Teda vlastně je , ale ne tam kde by měly být. Přijíždí vlečná a jdem nahoru. 

Vlekař mně zatáhl do naprostého hovna takže než přiletím k prvnímu mraku mám o 150m méně než po vypnutí. První stoupání a průměr 1,2. Zůstávám jen tak dlouho , abych se vyškrábal o nějaký ten metr výš a letím do sektoru pod nadějně vyhlížející mrak. Je to o malinko lepší....1,4. Paráda. Další mrak už dal dokonce 1,7 , ale ty ruce! Levé jak šavle a nedaří se mi natrvalo usadit v centru stoupání. 

Vytočil jsem základnu a tlačím se k pásce. Jako mávnutím kouzelného proutku se vyčistil kompletně celý startovací sektor a tak na nějaké vyčkávání není šance a navíc je skoro 14h takže po krátkém rozjezdu odcházím na trať. Nebudu vám tady vykládat o každém mraku , který jsem točil. První rameno bych v krátkosti shrnul jedním slovem. Na hovno. Zvolil jsem jižní stranu ramene a byla to chyba. Já točil v průměru 1,5m/s . Když už jsem naletěl slušné stoupání přes dva metry tak jsem nebyl schopen ustředit a výsledkem bylo vário chodící v rozmezí 1,1 až 2,2. Hnus. V éteru navíc borci hlásí 2,6 i víc kolem Jablonného a mi se chce blejt velebnosti. Štráduju si to přímo přes zónu k Hradci. A furt točím. A furt blbě. Hodinu letím první leg. Fujky.

Rychlostí lenochoda jsem se konečně dohrabal na první otočku a fičím pod první mrak s větrem o závod. Jenže na druhém rameni se změnil pouze směr větru. Nikoli už "technika" mého kroužení. Takže systém , naletíme 2,6 a točíme 1,8 zůstává. Jsem z toho hodně znechucen a už nevím kam protáhnout kruh , abych pořádně ustředil. 

Chviličku letíme spolu s MSE , ale u Orliček se rozcházíme. Marťas zmizel neznámo kam a já na úpatí Orlických hor nalítávám jedno z nejlepších stoupání , které dokážu znehodnotit svým "umem". Počátečních 2,5 ale kolem 1850m slábne a jdu proto dál. Po cestě trefuju ještě jedno slušné stoupání a mám asi slabší chvilku , protože točím stabilně 2,5. Beru strop a jdu až z mlhy ven s výškou 1950m. Otočák se blíží a já už koukám na třetí rameno kde co je. Nebo spíše není. Otáčím a mám dost výšky , proto se vydávám na přeskok až ke "Králičárně". Mezi hrstkou starých mraků naskakuje nový přímo v mém kurzu takže ho beru a točím. Zase stejný problém s ustředěním. Nicméně přístroje píšou hodnoty i 2,2m/s a mi zbývá už jen 280m na dokluz. V 1800m začíná mlhovina houstnout a tak mizím dál na Králický Sněžník. 

Kupodivu mám po cestě pár mraků , které se dají použít k lehkému delfínování a neváhám je proto využít. Stále však nějaký ten metr domů chybí. Svahy Sněžníku daly jen mírné opadání a tak ještě na polské straně nalítávám poslední stoupání. Někde tam je. Co? Lepší stoupání. Opět jde vário hodně přes dva metry , ale já to prostě dneska neumím trefit. Dotáčím posledních 200m , nastavuju MC 1,6 a postupně zvyšuji rychlost i hodnoty MC na konečných 2,5. 

Konečně jsem doma. Musím říct , že jsem za to hodně rád. Rychlost 117,8km/h mně řadí na devátou příčku. První byl dnes Roman (plachetnice) Podešva o 6min rychlejší než já. Gratulace. Gratulace rovněž všem ostatním finišerům. Nejsem si jistý , ale myslím , že celkově zůstanu 4. Helmut Kuenne na mně ztrácel 174 bodů a dnes se mu taky nějak zvlášť nedařilo. Uvidíme co ještě udělá s výsledky jeden škrtací den. 

Závěrem bych chtěl poděkovat našim organizátorům za skvěle připravenou soutěž. Ostatně jako tomu bylo , je a určitě bude i v budoucnu. Můžeme se těšit na Vánoční "rychlovku" , která je už za dveřmi. Přeji vám všem příjemné prožití svátků Vánočních a hodně štěstí do dalšího roku. 

AHOJ!