Duo Discus Condorworld Cup 2018

Duo Discus Condorworld Cup 2018

aneb plachtění tak trochu jinak.....

Příznivci virtuálního létání a hlavně ti,kteří propadli simulátoru Condor se letos v únoru dočkali vydání nové verze tohoto simu. Nechci se tady ale věnovat recenzi simulátoru,to přenechám jiným. Já bych se s vámi raději podělil o zkušenosti z právě probíhajících závodů ve virtuálním plachtění, DuoDiscus CondorWorld Cup 2018,které uspořádala skupinka lidí okolo Erika Praznovského a Miloše Kocha na této nové verzi Condor 2.

Výhodou virtuálního plachtění je bezesporu to,že nemusíte vybírat termín soutěže s ohledem na počasí a mít tak obavy jestli se odletí všechny disciplíny a soutěž bude platná. Vše záleží pouze na "rozmarech" tasksetera. V našem případě je virtuální termín soutěže 28.7.-3.8. 2018 zahrnující 7 disciplín a jeden tréninkový den.

Já osobně bych se nebál tyto závody nazvat neoficiálním mistrovstvím světa ve virtuálním plachtění,neboť účastníci se nám "sjížděli" s celého světa. Nejpočetnější zastoupení má Česká republika. Druhým nejpočetněji zastoupeným týmem jsou Poláci dále pak Němci,Maďaři,Slováci.... "Dorazili" i borci z Ameriky,Anglie,Francie,Holandska, Brazílie,Ruska,Potugalska a Švýcarska. Celkem 90 virtuálních pilotů mezi nimiž jsou i plachtaři z "reálu". Účast vysoká. Je jen otázkou,kolik pilotů odletí všechny soutěžní dny. Tady jsou organizátoři skeptičtí. Zkušenosti z minulých soutěží říkají,že všechny soutěžní dny odletí méně než polovina závodníků. Já osobně jsem toho názoru,že pokud se do soutěže přihlásím,tak odletím vše. Na reálné závody si pilot bere dovolenou a zůstává po celý průběh soutěže. Ještě jsem neslyšel,že by někdo neletěl,protože si odskočil někam,neměl čas apod. Každý má ve virtuální soutěži možnost přisbůsobit si program tak,aby odletěl závod. A pokud mu opravdu něco naruší plány,je zde možnost kontaktovat organizátory a požádat je o spuštění serveru třeba přes týden. Tady bych možná za neúčast v závodě trestal dotyčného v dalším letovém dni penalizací třeba 10s. Ale to je jen můj názor.

Jak jsem se zmínil již výše,máme 7 disciplín plus tréninkový den. O mém tréninkovém dni bych raději pomlčel,neboť po stupidní a nesmyslné zatáčce v malé výšce jsem zahučel do stromků jak němec do krytu. Blbec.. Následuje vzteklé odpojení od serveru,týden zpytování svědomí a nervózní vyčkávaní na další letový den.

Den 1

Nakonec jsem se tedy dočkal. Na první ostrý soutěžní den jsem si vzal pár předsevzetí a přiznám se,byl jsem celkem nervózní. Brífing dával tušit,že to nebude honička po kopcích s vyjímkou posledního ramene,ale bude se taky točit. Trať měla 278km,základny v 1500m. V hlavě mám plán jak a kudy. Teď jen se ho držet,případně lehce upravit dle aktuální situace. Po vypnutí nalítávám první stoupání kde už někdo je. Hmm špatně,nedokázal jsem ho pořádně ustředit. Tak jinam. Tady je to lepší,nicméně stoupání "jen" 1,9m/s a lehce turbulentní. Ještěže jsem byl v tom stoupání první,neboť pode mnou začalo býti trochu těsno. Dotočím základnu,hele 1650m to jde. Jdu "očuchat" trať. Odletěl jsem asi 10km od sektoru. Nalítávám stoupání o síle 2m/s a kupodivu vcelku rychle ustřeďuji. Také základna je vyšší. Necelých 1800m. To bude dobré,říkám si a vracím se zpět do sektoru. Jedním z mých předsevzetí bylo,že nebudu odcházet na trať mezi prvními. Divočáci odletí a budu mít klid. Startovní páska otevřena ve 13h,já odcházím ve 13,33h. Na mé vybrané trase je zbytek kumulu v rozpadu,který prolítávám a k mému překvapení vário kope ke 3m/s. Dělám rychlou zatáčku. Stoupání slušné,něco málo přes 2m,udělám tedy další dva kruhy a mizím dál. Proskakuji krásný mrak,ale trochu mimo takže jsem moc výšky nepřidal. Netočím. Výšky je zatím dost. Pokračuji dál a vidím před sebou kumul,který je na svahu a který by mohl být "výživný". Než jsem se k němu dohrabal,tak milý kumul zmizel za kopečkem,tudíž do závětří a pro mně nepoužitelný. Ale to bych nebyl já,abych pod něj nezkusil zaletět. Stoupání tam bylo,jenže po dvou kruzích zjišťuji,že nejsem schopen ho ustředit a tak s peprnými výrazy mizím rychle pryč. Jenže výšky ubývá...Klííídek vole,říkám si a ubírám na rychlosti. Zhruba 18km před prvním otočným bodem,nalítávám skvělé stoupání 2,9-3,0m/s na svahu a z 1000m je rázem 1900m. Fajn. Ještě kousek se svezu po kopcích,které opouštím 5km před "otočákem" ve výšce 1900m a otáčím první. Jde to zatím dobře,průměrka dobrá. Dolítávám skupinku,která točí kumul,přidávám se a začínám zvažovat možnosti kudy dál. Lehce proti větru vypadá situace líp než-li severně od trati a tak je rozhodnuto. Dlouho se nezdržuji v nestálém stoupání nevalné kvality a pokračuji dál. Následný kumul dotáčím do základny 1800m. Opět se rozhlížím,kudy tudy. Pokud budu pokračovat v přímém letu na 2.ob,budu muset minimálně ještě třikrát točit,než se k němu dostanu a navíc ta oblačnost je v tom směru víceméně v rozpadu. Kumuly jihozápadním směrem dávaly větší naději a tak jsem to k nim stočil. Mezitím potkávám MSE a další borce. Musím říct,že MSE nebyl moc nadšený z mé přítomnosti. U Klagenfurtu nalítávám v rovině nádherné stoupání 2,4m/s a využívám jej až do základny. Opět se mi mraky,které jsou na jihozápad,zdají viditelně lepší než kdybych měl pokračovat rakouskou stranou a tak se rozhoduji,že přeskočím pohoří táhnoucí se kolem letiště Lesce ve Slovinsku. Letíme společně s MSE a SVE pod kumul před hřebenem,který já točím naprosto debilně a tak se rozhoduji utéct společně s MSE,který měl ale o 100m víc. Jdu trochu jinam než Martin a vzápětí se mi roztřesou ruce,protože dole pod sebou vidím letět od kopců polského kolegu ZBY,který je ,mírně řečeno,v pr.... Ty vole co to zase nacvičuješ,říkám si a s malinkatou dušičkou tlačím,abych se nakonec 12km před 2.ob dostal na návětrnou stranu a zhluboka si oddychl. Uf. Dobrá,vyšlo to. Takže teď už jen otočit druhý a zpátky domů. K otočáku letím s MSE,který je však asi 50-60m pode mnou,společně otáčíme a já ještě chvíli vyčkávám jestli MSE zrychlí,ale letí dost opatrně takže ho po chvilce předlítávám a začínám zvažovat rychlost,kterou pofičím. XCsoar mi hlásí dokluz na MC 0,5. PDA píše MC 1,3 DDH -1050m. Ustálím rychloměr na 170km/h a sleduji jak DDH dobíhá. U Lesce už mám 1950m a tak zvyšuji MC. Nakonec milého Duáče tlačím 220-230km/h a pořád mám DDH+60m na MC4! Protínám cílovou pásku. Nestačím se divit. Blbě vidím? Překvapeně čučím na průběžné druhé místo. Vteřina za prvním. Rychlým pohledem kontroluji kdo mně ještě může ohrozit a nestačím se divit po druhé. Nikdo. Musím konstatovat,že se mi tenhle task povedl. Po konečném zveřejnění výsledků se přede mne dostal ještě Piotr Raczynski,který letěl o den dříve. Takže Piotr Raczynski vítězí v tomto dni rychlostí 130,9km/h. Druhý Witold Rozak rychlost 130km/h a moje maličkost s tou samou rychlostí......

Z mého hlediska jsem splnil co jsem si předsevzal. Až na jedno lehké zaváhání to byl vydařený závod a pokud budu dále pokračovat v disciplinovaném výkonu,možná budu spokojen i po závěrečném dni. Ale ten je daleko a netuším co nám další letové dny přinesou.  Pokračování příště....

Video ze závodu:

https://www.youtube.com/watch?v=K_RLQIqVNkU

Den 2

      Týden uběhl jako voda,přišla sobota a další "letový den" naší virtuální soutěže. Brífing naznačoval,že tahle trať bude zajímavá a v podstatě nabízela dvě varianty obletu. Varianta A,kdy se po dosáhnutí 2.OB vrátím zpět na jižní svahy a "pojedu" kolem Lesce až skoro na 3.OB,ale bude detour jako prase. Nicméně se povezu po kopcích,které ač nebudou úplně ideálně nafoukávány,tak můžou podržet. Varianta B,jít po trase a zkusit vzít nějaké ty kopečky na severu. Ovšem tahle varianta je s jistotou o točení termiky. Takže pomalejší než A. Na druhou stranu bez obrovského detouru. No nic,napustit vodu,vzít "strejdu na výlet" a šup na start.

Po vypnutí chviličku ňuchám pod kumulem a bohužel bez pořádného ustředění odcházím jinam. No toto hezky začíná. Druhý už nalítávám o poznání lépe a ve slušném 2,5m/s vytáčím základnu. To by šlo. Tak tedy vyčkávám v sektoru,sem tam přitočím,držím si výšku a pokukuju ve směru trati na vývoj kumulů,který by se dal využít po startu k hópnutí. Dost dlouho trvá,než se dostanou všichni závodníci do vzduchu a může být otevřena startovní páska. No nic,tak jdeme na to. Lehce tlačím a blížím se k pásce ve výšce 1900m. V tom mi dochází,že max startovní výška je 1500m! Ty jsi vůl! Točím prudkou zatáčku a dostávám se do výšky,kdy to už "utlačím". Povedlo se mi odstartovat,ale naprosto debilně,jsem znechucen už po startu a zvažuju,že si dám repete. Za stálého přemýšlení se vzdaluju od sektoru a nakonec už se nevracím. Startoval jsem z jižního bodu s tím,že se svezu po mírných svazích hned za startem,ale ani tohle mi moc nevychází,neboť prakticky ani nepodržely. V 1000m se dopotácím na lepší svahy,ale začíná mi cvakat u p...le,protože ani tady to není žádná sláva,nicméně ubírám na rychlosti a velmi pomalu se začínám zvedat . V té chvíli definitvně upouštím od myšlenky na návrat ,protože to by už hrozilo tím,že by bylo hodně pozdě na odlet. No nic,nějak to dopadne. Postupuju kupředu,netlačím zbytečně,sem tam mně nakopne pěkný třímetr a tak jsem necelých 10km před prvním ob v necelých 1600m a stáčím k otočáku. Ten otáčím a zamířím do údolíčka,ve kterém naštěstí návětrná strana "dává" a přeskakuju v relativně dobré výšce na další svahy. Tam dolítávám Radka Míčů s Kowalskim,kteří točí slušný čtyřmetr. Milisekunda jestli točit taky,ale neotáčím a pokračuju dál. Stále to nese a tak přeskakuju na kopce už v Rakousku u Villachu a navazuji na ně. Jde to zatím dobře,otáčím 2.OB a vracím se zpět na místo kde mi v čistém vário "ohlo" ručičku a dělám čtyři zatáčky v nádherných 4,2m/s. V ten moment vím,že použiju variantu A.

Vracím se zpět na kopečky a fičím kolem Lesce. Není to úplně ideální,ale výška zlehka dobíhá a tak bez točení pokračuju a dolítávám Martina Semrádů,který točí společně s Kowalskim. Mám točit? Ne,jdu dál a beru poslední možný kopec,který nosí a xc hlásí dokluz. Výborně. Prolítávám na konci kopce krásný zdvih a jen tahám.XC i PDA společně hlásí dokluz na pohodu a tak netočím a stáčím směr 3.OB. Vzápětí si nadávám do pitomců,že jsem si neudělal alespoň dva kruhy,protože závětří mně spláchlo a v momentě mi chybělo na dokluz 100m. Blbec. Navíc třetí bod je taky v závětří a já se začínám strachovat o dolet. Otáčím třetí a letím pod kumul,který mi dával 2,4 a víc,ale nedokázal jsem ho rychle ustředit a tak promhrhávám drahocenný čas. Nicméně dotáčím potřebné metříky a mířím k poslednímu srovnávacímu OB a do pásky. Zpočátku nejdu moc rychle,protože DDH hlásí nulu,ale poslední "boule" dává jistotu a zrychluji na 200km/h a společně s Radkem Míčů protínám pásku. No asi žádná sláva.


Výsledek mně překvapuje. Jsem zatím první,ale na trati jsou ještě ostatní borci a favorité. Tak se taky stává. Nakonec opět s překvapením zjišťuji,že ve druhém dni jsem se umístil na pěkném 4. místě. A mohlo to být lepší,kdybych nedotáčel za 3.OB a udělal místo toho pár kruhů na posledním svahu v pětimetru. No chybama se člověk učí a já se mám pořád co učit. Ponaučení pro příště. Takže suma sumárum,neletěl jsem špatně. Ve druhém dni zvítězil G.Eagle rychlostí 146,1km/h,druhý Jan Michálek -144,6km/h třetí Pawel Lis -142km/h. Já čtvrtý se strátou 45s na třetího.

Když shrnu tento let,tak musím konstatovat,že nebýt oné chyby,jsem o něco rychlejší. Ale zatím se držím na,pro mě více než slušné pozici,a tak jsem spokojen. Takže se těším na další den a snad budu pokračovat v tomto duchu.......

Video z letu

Den 3

Při pohledu na brífing třetího dne jsem neměl úplně dobrý pocit hlavně s druhého legu. Ten nás táhl přes pohoří západně od Lesce a nabízel spoustu možností kde slušně zkrachovat,pokud se dostaneš do špatných míst. Taktéž se nabízely dvě varianty jak ono pohoří obletět.

V té první si to můžete namířit od 1.OB na sever a pokusit se navázat na svahy u města Jesenice. Druhá varianta,možnost obletu západní stranou. Ta se jevila jako reálnější. Nicméně už na startu jsem byl vcelku nervózní,neboť tyhle "horské"etapy až tak v lásce nemám. Zvláště pak přechody přes vysokohorské sedla. Navíc jsem nebyl úplně v pohodě,neboť jsem startoval z průběžného prvního místa v celkovém pořadí a na to nejsem zvyklý. Ačkoli jsem se snažil tuhle myšlenku vytlačit,stále tam někde vzadu byla. No nic,pojďme na to.

Po vypnutí vcelku zdárně vytáčím kumul a testuji další stoupání,abych si udělal obrázek o síle a kvalitě. Stoupání jsou dosti úzká,takže budem točit na "uchu" patrně vše co příjde. Přesunuju se na jižní stranu sektoru a za občasného přitočení udržuju výšku a čekám na otevření pásky. Startuju 11 min po otevření a za sebou táhnu MSE,který se patrně rozhodl mně sledovat. Chvíli nám to spolu jde,ale já pak stáčím více k severu na svahy,kdežto Martin pokračuje přímým kurzem na otočák. Ony svahy jsou totiž dost z kurzu. No uvidíme. Na kopci nalítávám silné stoupání,ale je tak úzké,že to prostě nejde utočit. Po dvou marných kruzích pokračuju dále k novějšímu mraku s nadějí,že nebude tak problematický. Už tam někdo točí. Výborně.Přilétám do stoupání kde mi kolega Y77 hlásí 2,8m/s. To je dobré,říkám si,ale trvá mi dost dlouho než pořádně ustředím a nakonec jsem "vyždímal" jen 2,4m/s. Nicméně dotáčím do základny v 1900m a vydávám se teď již přímým kurzem k otočnému bodu. Proskakuju vcelku zdařile několik stoupání a na úrovni Lubljany se rozhoduju točit nějakých 1,8m/s neboť Y77 hlásí problémy s nalezením kloudného stoupání. Beru ho skoro do "plných" a pokračuju dál. Po chvilce potkávám MSE,který je ovšem hluboko pode mnou a "škrábe" se nahoru,takže konstatuji,že jsem zvolil dobrou trasu. Opět se snažím proskákat několik mraků,ale tentokrát bez valného výsledku,protože jsem buď stoupání netrefil nebo tam už nic nebylo. Jak se přibližuju k otočáku,tak má nervozita stoupá úměrně s ubývající výškou. Otáčím první ve výšce 1400m a při pohledu na svahy po trase začínám "panikařit". Jdu úplně jinam než jsem zamýšlel,ale vidím tam kumul na svahu takže jako smyslu zbavený letím pod něj.....Ejhle,nic. Aha tak to je super. Vztekle odcházím dále ke svahům a moje zadnice začala "cvakat patnáctku kulatinu". Dostávám se do nepříjemných míst a mířím stále hlouběji mezi svahy kde vidím na návětrné straně mrak,který mi MUSÍ "dát" jinak asi končím. Jsem zachráněn! Nalétávám zpočátku rozbité,ale jinak nádherné "stoupání dne" 3,7-3,8m/s a s tímto výtahem se zvedám do přepychových 2100m a s pocitem úlevy mažu dále k druhému otočnému bodu. Čeká mně sice přelet jednoho vysokého sedla,ale už jsem si jistý,že to nejhorší mám za sebou a tak tlačím co to dá.

I přes velké "spláchnutí" po průletu sedla na závětrné straně se dostávám na druhý otočák a po otočení už jen "utíkám" po svahu. Potkávám opět MSE,tentokrát je na cestě k druhému a vidím,že teda zvolil variantu obletu přes Jesenici. Uvidíme na konci. U Lesce mám nádhernou výšku 2000m a tak stáčím Duáče na jižní variantu po svazích až k třetímu. Později jsem zjistil,že to bylo krajně nevýhodné. Nicméně bez točení se dostávám na třetí a tam jsem přátelé NETREFIL kružnici!!!!!! Chtěl jsem se jen dotknout,ale nevyšlo to a tak zuřivě točím bojovou zatáčkou do leva a konečně mi "pípl" třetí. Pak už zbývalo jen zvedat MC a dolétám do cíle celkovou rychlostí 124,8km/h. Není to špatné,ale už vidím,že zdaleka nebudu tak rychlý jako v prvních dvou dnech. Nadávám si za nesmyslné zdržení u třetího otočáku. A nejen to. Podle prvních hodnocení ostatních zjišťuju,že moje jižní varianta za Lesce byla hodně nevýhodná,a kdybych šel severní trasou,tak jsem doma rychleji. No co naplat. Pozdě bycha honit. Po bitvě je každý generál,ale já vím,že jsem to tentokrát pěkně zvoral. Už jen tím,že jsem začal zmatkovat po prvním otočném bodě,pak zvolená trasa na třetí a samotné otočení třetího OB,které se snad ani nedá nazvat otočením. Ve třetím dni jsem dolétl,nebo spíše jsem se dohrabal na 15 místě se ztrátou více jak 8 minut na prvního.

Po třetím dni se teda sesunu do nižších pozic v celkovém hodnocení,ale asi mi to až tak nevadí,protože teď můžu bojovat a zkusit se vyškrábat zase o místečko výše. A taky se mi asi poletí líp,protože budu uvolněnější a nebudu pod tlakem z dobrého umístění. Já na tohle nejsem zvyklý a pořád se mám co učit. A perlička na závěr. Kolega MSE konečně přišel na to,proč mu Duáč neletí.... Předchozí dva dny letěl na "sucho". Bez vody.....

Den 4

Soutěž se nám přehoupla do druhé poloviny a přišel další letový den naší virtuální soutěže v pořadí již čtvrtý. Po fiasku z minulého dne jsem moc nedumal nad brífingem,protože jsem zjistil,že čím víc do toho budu čumět,tím víc se v tom zamotám a je tudíž možnost znovu všechno pěkně "pokakat". Navíc při pohledu na mapu nebylo ani nad čím moc přemýšlet. První rameno jasné,druhé bude víceméně závislé na síle stoupání a jediný zádrhel se rýsuje na třetím legu,kde je nutno přeskočit pohoří jižně od Villachu,které tvoří hranici mezi Rakouskem a Slovinskem. Podotýkám,že je nutno se překousat závětřím páč nám to "funí" od jihozápadu.                        

     Zapínám TeamSpeak,zdravím všechny stejně "postižené" jako já a už čučím na "meteo". Je to tak jak jsem předpokládal. Čili při nedostatečné výšce se může na třetím legu vyskytnout dosti velký problém. Řešením by mohl být oblet onoho pohoří ze západu,ale to už by byl móc velký "detůr". Takže kontrola vody(mám),bo prý to pak nějak blbě letí,říkal MSE, chvilku "přemlouvám strejdu" ať už kruci vleze do mašiny a "konektím" se. Jsem na gridu brzo takže bez čekání dostávám vlečnou a jdem rychle nahoru. Po vypnutí hledám kde bych se uchytil a nakonec vytáčím necelých 1500m a opouštím stoupání,které uvadá. Zmerčil jsem nový kumul a mířím tedy k němu. Bohužel jsem nějaký křečovitý a tak nemůžu řádně ustředit a vcelku otrávený se plácám ve stoupání sice až do základny,nicméně pomalu. Zatím mi to nějak nevadí,nejsem ještě na trati,ale jestli to takhle půjde i po startu,tak potěš pařez. Mám 2000m a spoustu času,takže se rozhoduju zaletět si kousek na trať a vyzkoušet mírné svahy,které hodlám využít později. Ne snad ke svahování,na to jsou moc mírné,ale prubnem stoupání,které by mohlo být silnější než v rovině. Nalítávám slušný zdvih a po ustředění se mi daří z něj vysosat 2,5m/s a necelých 2200m. To je dobré,to půjde,říkám si a vcelku klidný se vracím do sektoru. Plánoval jsem,že nepůjdu dříve než ve 13,30h do pásky a tak ve "vyhlídkovém režimu" vyčkávám. Potkávám Y77a společně se poflakujem před páskou. Pokukuju směrem na trať a sleduju jestli se náhodou nedělá něco "nového". Prakticky celé startovní pole je už na trati včetně Y77,který se na mně "vykakal" a zmizel taky. Dobrá jdeme na to.

 Páskou procházím ve 13,35h a nasazuju rychlost 170km/h ,která se mi zdá dostačující. Nemá cenu tlačit 200,to bychom byli na zemi za chvíli. Dolétávám na svahy nebo spíše stráně,nad kterýma je kumul sice už dost dlouho,ale nakonec se ukázal jako "gut". Nicméně tahám příliž brzy a ze slušného stoupání 2,6m/s jsem si "udělal" 2,3. Jsem pořád křečovitý a tak se rozhoduji po čtyřech kruzích pokračovat. Hned vzápětí proskakuju další mrak,který mi přidal několik desítek metrů a tak vcelku spokojen zrychluji. Výška je dostačující,takže se ani moc nenamáhám kopírovat další mírné hřebeny,a spokojen se zmenšeným opadáním fičím na hlavní svah před prvním. Tady dolétávám Y77,který odstartoval chvíli přede mnou. Moc spokojený není. Nicméně se blížíme k prvnímu otočnému bodu a bude třeba dobrat výšku. Před náma je mrak,který je už dost vysoko na svahu a tak se oba modlíme aby nás ještě "přibral" pod sebe. Daří se,milý mráček nás přivítal krásným výtahem a ve výsledném stoupání 3,4m/s já osobně dobírám skoro 2000m a stáčím směrem k otočáku. Mrknu na vývoj počasí,které nás čeká po otočení a nevidím to až tak zle. Otáčím a letím pod mrak,kde už točí Y77 spolu s dalšími kolegy a tak se zamíchávám mezi ně. Stoupání vcelku slušné,ale s přibývající výškou začíná slábnout a tak po dohodě s Y77 odcházíme společně dál ke kumulu,který vypádá "nově". A kdyby náhodou ne,tak máme v záloze ještě jeden,který je ovšem víc na jih. "Náš" mrak byl opravdu čerstvý a tak pod ním přitáčíme . Přilétají další borci a začíná se tu dělat rušno. Opouštíme opět stoupání aniž bychom dobrali "strop" a jdeme napřímo přes hřeben. Přelétáváme sice s malou rezervou,ale vcelku v klidu. Tady se rozdělujeme. Já stáčím Duáče více k jihu,Y77 k severu. Od té doby jsem už ho neviděl.......Jen jsem slyšel v éteru jak "brblá" něco o soukromnících. Já měl v plánu hopsnout mrak hned za hřeben,který se mi jevil jako vhodný,páč se rýsoval na návětrné straně jednoho žebra vybíhajícího z hřebene. "Ohnul" mi ručičku vária a proto jsem se rozhodl otočit a něco z něj dostat. Bohužel byl dost úzký a nedokázal jsem udělat kruh v celém stoupání,ale místo toho abych se něj vykašlal a nezdržoval se pod ním,tak jsem tvrdohlavě "odolával" a marně protahoval zatáčku na tu či onu stranu. Ovšem bez výsledku. Nicméně jsem nějaký ten metr přibral a tak konečně odcházím. To jsem prostě já. Opravdu bych udělal daleko líp,kdybych se tam netrápil a nesnažil se ustředit neustředitelné. Pouze jsem ztratil čas,když nepočítám,že jsem málem hupsnul do spirály....

 Přeskakuju dál a znova začínám točit. Moc brzo tahám a dnes již po několikáté mi dost dlouho trvá než konečně ustřeďuju a získávám kýženou výšku. Nicméně na XC vidím,jak mi padá průměrná rychlost a tak se rozhoduju opustit stoupání a fičet dále. Y77 hlásí problémy s výškou. Já se nyní snažím překlouzat co nejdále bez točení a tak se střídavou úspěšností poskakuju od mraku k mraku a přibližuju se druhému otočněmu bodu. Jenže je mi jasné,že nedokloužu až na hřeben u Villachu a tak znova točím. Tentokráte nalítávám dobře a vcelku rychle se mi daří ustředit. Ve slušném 2,5m/s dobírám 1900m a i když vím,že onen hřeben není dobře postaven vůči větru,mažu to k němu jako bych tam čekal pětimetry. Přilétávám s rezervou a snažím se zadelfínovat pod mrakem těsně před zlomem hřebene,ale míjím stoupání. No čenichat tady nebudu. Mizím dále od svahu ať mně tolik nespláchne závětří a propracovávám se k druhému otočáku. Y77 se nakonec zvedl a dává info,že už i otočil. Jsem 10km za ním. Asi tři kilometry před druhým nalítávám už na návětrné straně svahu nádherné 4m/s a vytáčím co to dá. Škoda jen,že jsem se nedostal přes 2200m,které tady někdo hlásil,protože stoupání mi začalo slábnout a nemělo cenu se dále zdržovat. Jdu otočit a stáčím Duáče na jih. Teď začne zábava. Kam teda? Zavrhuji oblet ze západu. Zdá se,že výška mi vystačí na překonání hřebene. XC mi taky potvrzuje,že na dvou místech se dostanu "přes" a tak zprvu nerozhodně,ale přece,začínám zvyšovat rychlost. Úspěšně přeskakuju na rychlosti a raději ještě přitáhnu,ale už jsem v klidu.

Nejhorší mám za sebou a tak mi nezbývá nic jiného než dotlačit mašinu domů,i když je třeba ještě otočit Lesce. Vzhledem k tomu,že začínají dolítávat do cíle kluci,kteří šli hned po otevření pásky,dostávám informaci,že zatím nejrychlejší má průměr 132km/h. To je dost. Já se svými momentálními 118km/h skončím asi někde v půlce startovního pole. Jsem nasraný sám na sebe,že jsem se někde zdržoval zbytečným ustřeďováním a tlačím co to dá. Stále mi však zpočátku chybí 750m a to je zlé. Ale tvrdohlavě odmítám ubírat na rychlosti a pořád tlačím dvoustovkou. Ale i přesto začíná pomaličku výška "docházet" a Lesce otáčím v 1750m což je krásné. Vracím se zpět na svahy a opět tlačím. Zvolna,opravdu zvolna se zvedá i moje průměrka,ale stále jsem si jistý,že budu rád,když skončím na desátém místě. S touto myšlenkou tlačím jak smyslu zbavený,vário řve a já ač mi stále chybí 200m tak neubírám. Jasně,občas potáhnu,když prolítávám stoupání,to bych kecal. Čím jsem blíže cíle,tím víc pošilhávám po Xcéčku a zvyšující se průměrku. Noooo možná to bude dobré. Mám do plusu 50m opouštím poslední svahy před cílem...Tlačím 220.... No a nyní přichází moje velká chvíle. Místo toho abych letěl přímo ke srovnávacímu otočáku,tak já osel to stáčím lehce na sever,že se svezu ještě na jednom svahu. Blb. Okamžitě jsem v závětří a onen svah opouštím s výsledkem -96m.... Bohužel musím ubrat,abych vůbec doletěl domů a s výrazy,které tady nemohu použít,prolítávám srovnávací bod. Znovu zkouším potlačit,znovu jsem v mínusu,znovu zpomaluju. A tak pořád dokola. Poslední stromy před cílem přeskakuju snad v deseti metrech......

Pásku protínám jako třetí nejrychlejší. Jsem spokojen,protože jsem tomuhle nevěřil. A nebýt několika zbytečných zatáček,kdy jsem se snažil o nemožné,mohl jsem být o pár desítek sekund rychlejší. Ale jsem na tom podstatně lépe,než Y77,který se bohužel zahrabal mezi druhým a třetím a s velkou dávkou štěstí se na pádovce dostal přes hřeben. No ale doletěl. Ono všeobecně mohu říct,že tato trať byla osudná více lidem včetně favoritů. Zvítězil Radek Míčů,za ním Helmut Kuenne a moje maličkost. Podle mých propočtů se v průběžném celkovém pořadí posunu na třetí místo a tady se opět otevírá pro příští závod možnost,že budu nervózní jak sáňky v létě a pěkně to po..... Tak uvidíme příště.

Den 5

  Pátý soutěžní den se taskseter rozhodl nás zavést do "rovin" a pokochat se Slovinskem. První i druhý leg se bude patrně hodně točit. Na třetím se už nějaký kopeček objeví , ale na "vození se" po svahu při jižním větru není ani omylem. Čtvrtý je už klasický dokluzový svah od Lesce až do Celje. Když to shrnu , tak na prvním a druhém bude asi hodně záležet na tom , jak silné stoupání naletím a rychlosti s jakou ustředěním , což mi občas dělá problém. "Beru" vodu , nakládám "strejdu" a šup na "grid".

Řadím se do fronty na vlečnou. Pár borců už tady je a tak se zdravím s kolegy a rozhlížím se po obloze. Nevypadá to špatně. Po vykouřené cigaretě přichází i na mně řada a přijíždí vlečná. Jdem nahoru a kupodivu mně "vlekař" netáhne do modré , ale vypínám se pár desítek metrů od kumulu , kde už je celkem živo. Přidávám se k ostatním a ve velice krásném stoupání si lebedím. Vyvezu se skoro do základny a jdu jinam , protože stoupání začíná slábnout a stejně musím otestovat i jiné kumuly a nedělat závěry po jednom točení. Vydávám se proto již klasicky směrem po trati. Nalétávám kumul a daří se mi rychle ustředit. Takhle kdyby to šlo i po startu , tak budu nadmíru spokojen a i stoupání o síle 3m/s je více než dobré. Je 13h a závod je odstartován. Vracím se proto před sektor , kde srovnávám rovnoběžně se startovací páskou. Dívám se na vývoj kumulů a čekám až se něco "začne dělat". A hele tamhle je něco. Ještě chvíli sleduji onen mrak a když jsem si jistý , že opravdu roste , otáčím do sektoru a tlačím přes pásku. Fičím pod kumul , jen ho proskakuji a letím dále. Začínám však registrovat , že lehce západním směrem je kumulků více a stáčím proto k nim. Dolétávám pod první , který jsem se rozhodl točit. Jejda. Z dálky vypadal , že je na svahu , ale když jsem pod něj přiletěl tak je všechno jinak. Už se dostává přes hřeben. To není moc dobré , ale stáčím ještě více na západ a i přestože je už mírně v závětří tak vário "zalomí" nadoraz. Dělám zatáčku a okamžitě jsem mimo. Protahuji trochu po větru , stoupání sílí , točím a opět mimo. Do prd.... ! A takhle to je vždycky. Před startem se mi daří na co sáhnu a pak přichází tady tohle. No nic. Ať udělám cokoli , vždycky ze stoupání vypadnu. Sakra práce.... Neodcházím , ale už jsem rozhodnutý , že se vrátím na restart. Nakonec tady dotáčím 2000m. Je 13,30h. Vcelku otrávený se vracím. Tak znova. Tentokrát odcházím z východní strany sektoru a letím pod nový kumul. Taky ho jen proskakuji a pokračuji dál. Vidím v dálce mrak , který se zdá býti na návětrné straně svahu a tak mířím k němu. Doufám , že opravdu bude na svahu , ne že zase za svahem. Mám štěstí je tam kde má být a tak zbývá jen dobře ustředit. Tentokráte se mi daří ustředit o poznání lépe , a i když to pořád není ono , dobírám základnu ve stoupání 3-3,2m/s. Už během točení jsem se díval kam dál a musím říct , že byla přede mnou jen krásná díra. Takže nasazuji rychlost 170 a posouvám se k otočáku. Překlouzávám dost velkou vzdálenost , než se konečně dostávám k dalším kumulům , jenže ty se začínají "sypat". Bohužel nikde nic jiného není a tak beru začínající rozpad a k mému překvapení je tam ještě 2,5m/s. Točím teda co se dá , ale pak začíná slábnout a tak jdu otočit první bod. Ještě než jsem otočil , tak jsem zaregistroval čerstvý kumul a po otočení neváhám a letím pod něj. Paráda! Ve výtahu 4,2m/s dobírám rychle základnu , která se taky zvedla a odcházím ve 2200m dál. Tak tedy můžem zrychlit. Jsem vysoko a svět je opravdu krásnější. Musím překlouzat nevysoké hřebeny , a ač nejsou vysoké tak v jejich závětří bohužel ztrácím drahocenou výšku a opět se mi to přestává líbit. Ovšem není to ještě kritické. Krize přichází vzápětí. Vidím mrak , kde dokonce někdo z kolegů točí. Budu muset něco přitočit. Jenže ač prolítávám přímo pod oním borcem , tak nemám vůbec nic kromě silného spláchnutí.... No to je fajn. Nehledám však a letím pryč z klesání pod další mrak , který je znova na lehce zvlněném hřebeni. Taky nic! Tak to už začíná být zajímavé. Další mraky jsou dost daleko , ale nic jiného mi nezbývá a risknu to k nim. Když už začínám pochybovat o tom , jestli k nim vůbec dojdu a začínám zuřit nad představou potupného sednutí do pole , padla mi do očí chmurka , která rychle rostla a tak otáčím k ní. Bohužel je to více než 45´ mimo můj směr , ale kašlu na to a v necelých 350m nad terénem nalétávám krásné stoupání a nedočkavě tahám. Moc brzo , a tak až po nekonečných třech kruzích konečně jakžtakž ustřeďuji a víceméně jsem pro tento okamžik zachráněn. Dobírám jen tak , abych nelezl po zemi a letím dále , protože vidím další mraky , které by se daly využít a já se nechci už moc zdržovat. Proskakuji dva nebo tři a letím do "modra". Protahuju trochu víc na jih a opět začínám pochybovat o svém rozhodnutí , nezdržovat se točením. Doufám , že přeletím zvýšený terén a dostanu se až k druhému bodu , respektive k Ajdovčině , kde jsou nějaké svahy a kde by se něco mohlo urvat. Je taková příma úměra: s ubývající výškou se zvyšuje nervozita. Já už začínám být značně nervózní , protože už zase "hobluju" stromky. No s takovou budu rád , když to dotáhnu na Ajdovčinu. Najednou se ručička vária zbláznila a zasekla se na maximu. Hurá! Najednou mně zalívá pocit blaha , protože jsem naletěl úplně novou "bublinu". Ve výsledném stoupání 3,9m/s se zvedám do necelých 2100m a stáčím směrem k druhému bodu. Teď už přidávám na rychlosti a tlačím 190 abych aspoň nějak zrychlil. Otáčím druhý bod a mířím na svahy severně od Ajdovčiny kde je kumul. Sice už je tam dlouho , ale musím ho zkusit , protože se nám zvedá terén. Nalítávám pěkné stoupání , ale než ho stačím ustředit vidím kousek dále po trase nový , čerstvý. A tak neváhám a fičím pod něj. Udělal jsem dobře. Zpočátku "jen" 3,5m/s se ke konci dostává až na 4,2m/s a mám dojem , že kdybych nebyl "levý" tak ony čtyři metry mám od začátku. No co naplat. Odcházím skoro ve 2300m a víceméně přímo přes hřebeny letím k třetímu bodu. Proskakuji pár kumulů a XC hlásí , že přejdu přes hřebeny přede mnou takže nic neoblétávám a nejkratší trasou letím na třetí. Nicméně 16km před otočákem musím aspoň trochu dobrat. Ne snad proto , že bych měl momentálně malou výšku , ale musím navázat na svahy u Lesce a není radno přiletět tam moc nízko. Pak se ony svahy stávají nepoužitelnými. Dobírám na jistotu 200m a stáčím do kurzu. Otáčím třetí bod a tlačím se na svah. Není to žádná sláva a vário zpočátku neochotně , ale později už skoro stabilně dává 1,5m/s a tak nezbývá než jen "ladit" dokluzové DDH. Tlačím skoro 200km/h, DDH postupně dochází a tak trochu zrychluji. Nakonec opět přeskakuji poslední stromořadí ve výšce kdy "průvan" za mnou shazuje veverky......

Doletěl jsem jako sedmý. Nejsem moc nadšený , ale na druhou stranu to bylo asi moje momentální maximum. Tato trať mi ukázala , kde budu muset přidat. Mám na mysli moji neschopnost rychleji a dobře ustředit. Někomu se to bude zdát jako minimální ztráta , ale když si spočítáte vteřinky navíc za každý kruh mimo zdvih tak ve finále jsou z toho minuty , které vás dělí od těch nejrychlejších.


Den 6

 

 Jak se nám soutěž blíží ke svému závěru , sleduji tabulku průběžného hodnocení a je to pro mě vcelku příjemný pohled. Prozatímní třetí místo po pěti disciplínách je více než jsem čekal. Zároveň s tím si uvědomuji , že bodová ztráta borců z nižších pater tabulky , není nijak velká , takže si nemůžu dovolit nějaké obrovské zaváhání. O sednutí do pole ani nemluvě. To by znamenalo konec nadějím na dobrý výsledek. Taskseter si pro nás nachystal na šestý den zajímavou a pěknou trať. Kombinace svahů a točení. Na prvním rameni bude třeba dobrat před otočným bodem dostatečnou výšku , abych mohl po otočení navázat na svahy a prokličkovat pohořím rozdělující Slovinsko a Rakousko. Pak záleží na situaci a vývoji , ale stejně se před druhým bude točit termika. Třetí leg je víceméně o tom samém a bude záležet na svahu u Vilachu kolik z něj "vymáčknu" , abych mohl bezpečně překočit na dokluzový svah , který už známe jak vlastní boty.

Nebudu nad tím moc dumat a vymýšlet nějaké kraviny , protože to překombinuju a pak se v tom ztratím. Takže beru vodu , "kurtuju" strejdu a jdem na grid. Už tady čeká celá řada na vlekaře a tak zapaluji cigáro a prohlížím oblohu.

Po vypnutí nalítávám pěkné stoupání , ale opět se nemůžu rychle ustředit a začínám být z toho na palici. Je sice zatím čas , není odstartováno , ale pokud to takhle bude pokaždé , je logické , že nemůžu výhrát. Nakonec dotáčím základnu a rozhlížím se po dalším mraku a zároveň se posunuji proti větru. Zamýšlím startovat z jižní strany sektoru a tak se tam přesunu. Nicméně zjišťuji , že to nebude tak jednoduché jak jsem si maloval. 1500m je výška odletu a svahy , které zamýšlím "vzít" po startu nejsou zrovna nejblíže a ani nejsou nijak malé. Takže první změna plánu. Páska se otevírá ve 13,01h což je při docela slušně obsazeném serveru překvapení. Očekával jsem mírné zdržení. Opouštím tedy jižní stranu sektoru , pomaličku letím ke středu a už vyhlížím nějaký mrak , který bych houpnul po startu. Vidím v řadě za sebou dva a tak tlačím. Start se mi moc nepovedl , ale už to neřeším a letím pod ony kumuly. První dává , druhý taktéž a tak jsem něco "dobral" přímým letem. Objevuje se vedle mně KMI , jeden z favoritů. Tak pojdˇpřede mně , když tak spěcháš. Podíváme se jak to děláš ty. Neletěli jsme spolu dlouho , protože naše názory se rozcházejí a já zase nemíním letět jen jako ocásek. Vzápětí se dole za mnou objevuje další adept na bednu. EP. I když já moc výšky nemám a EP má ještě méně , tak tlačí "ako šialený". Do toho se zprava objevuje znovu KMI a ještě někdo. KMI začal točit , já pokračuji dále s EP , který ovšem taky začal pod dalším mrakem točit. Já ještě chvíli odolávám a začínám točit až o pár km dále. Přestože to slušně "koplo" nejsem schopen ustředit a tak po dvou kruzích letím dále. Další mrak je lépe posazen a daří se mi z něj dostat slušných 2,6m/s. EP se objevuje u mě taky , ale pořád níže než já. Opouštím stoupání v cca 1700m a nasazuji kurz na první. Tady se znovu potkávám s KMI a přibyl k němu MSE s EMÁkem. Výše než já. Hmm. Otáčím a jdu na svahy. Moc se mi to nelíbí , ale přesto pokračuji dále. Mám kopce nad sebou a z toho nemám nikdy dobrý pocit. Navíc závětří "funguje" bezvadně a tak letím způsobem , 50+ a 100-.... Nicméně bez točení se všichni protloukáme na druhou stranu do Rakouska. Chtělo by to na konci naletět nějaký pětimetr na svahu než opustím pohoří. KMI něco nalétává , ale vůbec se mi to nezdá , i když to opravdu kope slušně. Jenže je to rozbité a v blízkosti svahu se mi to jeví jako dost nebezpečné. A navíc už se tam "motá" více borců. To vše dává dohromady nebezpečnou kombinaci a tak jen lehce přitahuji a pokračuji dále ven z kopců. Vidím před sebou nový kumul a tak letím k němu. Vpravo nad sebou zmerčím MSE , který má stejný záměr jako já. Nalítáváme společně mrak , který už byl dost "zahuštěn". Navíc ho nalítávám naprosto debilně a tak dělám ještě jeden kruh , ale když ani pak nemám ustředěno , mizím. Nemá cenu se v tom zdržovat s nulovým výsledkem. Navíc ta hromada závodníků mně děsí a nerad bych se s někým "potkal".

O kousek dále je další mrak a je pod ním prázdno. Konečně se mi daří rychleji ustředit a tak využívám tento 3,1 m/s do "plných". V 1800m odcházím otočit druhý. Třetí rameno je takřka proti větru , ale pokukuji na severní stranu ramene kde by se snad daly využít svahy. Okolnosti a oblačnost tomu však není nakloněna a tak společně s MSE míříme spíše do volného prostoru. Snažíme se proskočit pár mraků , ale s nevalným výsledkem a tak zase nastupuje ona přímá úměra - výška/nervozita. Nicméně přitáčíme trochu výšky a statečně se derem kupředu , abychom vzápětí potkali EP , který si vesele točí "svůj" třímetr. No jo , holt má čuch na stoupání. Nezdržuji se ale , nemá momentálně cenu přitáčet jen 100m a tak jen proskočíme a jdem dále. Před Vilachem mi začíná býti trochu ouzko , neboť výšky ubývá a je třeba přitočit. Prolítávám mrak , ale netrefil jsem zhola nic a ani MSE na tom není líp , protože jde v mé stopě. Druhý mrak a naprosto stejný výsledek. Do pr.... Naštěstí koutkem oka vidím novou chmurku přímo nad Vilachem a tak hrr pod ní. Nalítávám stoupání a snažím se rychle a efektivně vytočit co se dá. Přidává se ke mně další skupinka konkurentů a zase začíná být těsno. Zahlídnu EP jak maže na svahy za Vilachem a tak dlouho neotálím a mizím za ním. Svahy nezklamaly a tak z necelých 1100m na začátku mám na konci 1850m. To stačí na průlet lehkým závětřím u třetího a bezpečného navázání na "náš" dokluzový hřeben. Mám Před sebou EP , který mi ovšem po chvíli ulétá a tak ho mastím na dokluzu sám. Marně pátrám po MSE , který byl se mnou , ale nikde ho nevidím. Mám nastaveno MC 2,2 a DDH -2200m. Možná to je ten důvod proč není MSE kolem mě. Ono totiž to mínusové DDH , a ještě ke všemu taková darda , asi spoustu závodníků odradí od přílišného tlačení. Nicméně já vím , že DDH dojde a tak kopíruju svahy , sem tam přitáhnu , ale udržuji stále rychlost okolo 200km/h. U srovnávacího otočného bodu dolítávám EP , který asi nešel tak rychle a společně prolítáváme páskou. Je rychlejší. Dalo se to čekat. Nicméně moje průměrka je 150,2 km/h což vůbec není špatné , ale i tak končím na 8 místě. Zvítězil Y77 , který mně tím pádem stáhne o nějaké body v celkovém umístění.

Poslední soutěžní den bude určitě velmi zajímavý a já budu mít co dělat , abych se udržel na bedně před dotírajícími závodníky. Už se těším , jen to neposrat.  

Den 7

 Po šesti dnech se držím na skvělém třetím místě. Vzhledem ke konkurenci je to pro mě překvapující výsledek , ale někteří mí kolegové tvrdí , že pro ně to nic překvapujícího není. Já osobně měl na začátku soutěže ambice dostat se do první desítky. Toto jsem tedy splnil. Do posledního závodního dne jdu s vědomím , že mi šlape na paty Y77 , který na mně ztrácí 6 bodů. Vím , že lítá velice dobře a tak jsem si tedy řekl , no nic , buď a nebo , ale nedám to zadarmo.

Brífing naznačuje , že to bude o kopcích , nicméně před a po druhém otočném bodě bude potřeba točit.

Takže nalívám vodu , "strejda" už sedí na svém místě a jdem na start. Letíme na serveru B kde není taková "tlačenice" na gridu a tak vzápětí přijíždí vlečná. Těsně před tím než mi vlekař "zamává" křídly jsem zmerčil někoho točit vedle mě a tak se vypínám a jdu k němu. Hele Mirec MK7. Nad ním ještě "hlídkuje" MSE a tak se řadím do kruhu. Oproti minulým dnům je stoupání citelně slabší. Po ustředění dává 1,8 m/s. No takže čím měně budu točit tím lépe. Dotáčím zhruba 1700m a jdu už klasicky trochu dopředu na trať očuchat co bude. Ač jsem dost vysoko nad svahy , které budou použitelné , tak mi vário hlásí nuličku což je slibné. Níže to bude určitě dobré a svahy půjdou využít. Mezitím je otevřena páska a tak se vracím zpět do sektoru. Většina soutěžících už odstartovala , ale já čekám na svého rivala Y77 až to "odpálí". Mám raději , když je přede mnou. Pak nejsem nervózní , že mně doletí. Je mi jasné , že já ho nedoletím , ale prostě jsem raději , když mu budu dýchat na záda já a ne obráceně. Teď. Odstartoval. Já ještě z lehka dotáčím na rozjezd a následně tlačím do pásky. Nevychází mi to úplně dle mých představ , ale už se nevracím a mastím ho po svazích jižně od "čáry". Nejsou nijak vysoké , přesto výška drží na příjemných 1250m a dále po trati to bude ještě lepší. Tak se taky děje a 6km před prvním mám solidních 1750m bez jediného točení. S tím se ale počítalo. U prvního potkávám JN a dokonce Y77 , se kterým otáčíme v rozmezí několika vteřin. Je ovšem tak o 100m výše a jde na severní variantu tratě. Já se vracím zpět na stejné svahy. Nepůjdu za ním , protože bych si tím zadělal na problémy a tak raději volím jižní variantu. Po svahu jedu zpět a pak přeskakuji do závětří abych navázal na kopec před nejvyšším sedlem na tomto úseku. Ač Duáč padá jako stočtyřicetdvojka tak na svahu už krásně přímým letem dobírám potřebnou výšku na přeskok onoho sedla. Jde to líp než jsem čekal. Přeskakuji a pokračuji dále k druhému bodu za občasného přitáhnutí kniplu a daří se mi udržovat výška okolo 2000m. Nicméně výška ubývá a zhruba 8km před druhým otočákem je třeba přitočit. Nalítávám teď už jen ve 1400m kumul , který ač je posazen na návětrné straně dává jen 1,7. Až posléze , když jsem výše , tak zesiluje na 2m/s. Mezitím se přidává MZ , JN a MSE , který ovšem už letí od druhého. Zdá se mi ,že stoupání začíná slábnout a tak nedobírám do plných a opouštím stoupání v 1900m. Zhruba tři kiláky před otočákem potkávám Y77 , který už taky "jede" zpátky. Takže je 6km přede mnou. Otáčím společně s MZ , a vracím se víceméně po stejné trase zpátky. Prolítávám mrak , který pouze houpu a letím dále. Jenže výšky není nazbyt a blížící se svahy mně drobátko znervózňují. To není moc dobré. Pokukuju na jižnější svahy a přemýšlím o nich. Jenže to by byl detůr jako prase a tak zarytě pokračuju dál. Vidím JN jak se snaží něco točit a tak dělám pár zatáček s ním. Jenže je to hodně slabé a 1,1m/s neukojí mojí tohu po výšce. Odcházím dále ubírám na rychlosti a zvažuju možnosti , které mám. Doprava na svahy sice můžu , ale jsou dost vysoko a mám obyvy , že se tam zakopu. To že bych ještě uhnul doleva a šel na svahy s oním detůrem jsem zamítnul už jen z toho důvodu , že bych musel letět pod úhlem 45stupňů k trase. Takže pomalu pokračuju dál a snažím se udržet v přijatelné výšce kde se dá. Jenže ono "kde se dá" nikde není... XC mi dává možnost opustit ůdolí , které se začíná kolem mě stahovat a tak prostě jen letím a doufám. Se staženou zadnicí a výškou 950m přeskakuju sedlo... Kdyby po té cestě zrovna jel náklaďák , tak už se tam nevejdem.

Značně se mi ulevilo na návětrné straně , ale vítr zeslábl a tak se pouze plazím po svahu a čekám kdy konečně začnu stoupat a zvednu se s těchle sraček. Pomalu , velmi pomalu se to začíná dařit , ale není to vůbec na nějaké machrování s rychlostí. Další sedlo , další cvakání u pr...e a pak už konečně otáčím třetí a zpátky. Stále mi však chybí domů nějakých 1650m výšky a začínám přemýšlet kde je vezmu aniž bych točil. Použitelné svahy skončí a co dál? Jediná možnost je znovu navázat na jižní svahy , které jsem použil při odletu. Takže tahám v posledním možném místě kde svah dává a stáčím na nevysoké kopečky a držím se u nich. To bylo dobré rozhodnutí neboť hned první kopeček mně zvedl o více jak 350m a to je dobré. Takže už začínám tlačit a i při rychlosti 200km/h výška dobíhá a já jsem si jistý , že doletím.

Pásku protínám s průměrkou 152,2km/h. Sedám a čekám na další borce. EP nám ukazuje , že to jde i rychleji. Mám jen otevřenou hubu a jeho 162,1km/h v průměru nenechává nikoho na pochybách , kdo tenhle task vyhraje. Čekám na Y77. Protíná pásku a je pomalejší než já. Pro mně dobré. Udělal někde chybu a ta ho stála cennou rychlost. Takže ještě počkáme na další borce , ale začíná se mi to jevit více než dobře. Při dobré konstelaci hvězd bych se mohl na bedně udržet i v celkovém pořadí.  

A je to potvrzeno. Můj největší konkurent , Y77 Jan Michálek , udělal v tomto posledním závodním dni chybu , která ho stála vyšší rychlost a tudíž i lepší umístění. Takže já na té bedně zůstávám. Mám velkou radost , protože jsem vždycky spíše podával průměrné výkony někde kolem 15 místa. 

 Pokud bych měl hodnotit soutěž ze svého pohledu tak konstatuji , že mé umístění je skvělé. Konkurence byla silná a trochu mně udivuje , že jsem skončil na bedně. Musím ale zapracovat na schopnosti rychleji ustředit termiku. Tam vidím ještě možnost být rychlejší. Každá vteřinka se počítá. A každé zdlouhavé hledání jádra kumulu mně stojí drahocený čas.

Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorům. Jmenovitě Miloš "Cadfael" Koch , Erik "EP" Praznovský a v neposlední řadě Radek "RUM" Míčů za skvěle a profesionálně připravenou soutěž. Děkujeme a těšíme se na další společné zápolení.

Martin "MOV" Baran